POHLED VIVI

Roman mě uložil na postel, přetáhli jsme přes svá nahá těla přikrývku a v tichosti jsme leželi pospolu, přitisknutí k sobě v chabě osvětleném pokoji. Jeho prsty mi na holém rameni kreslily vzory a já se uvolňovala do jeho objetí.

„Na co myslíš?“ zeptal se po chvíli.

Než jsem promluvila, zhluboka, tolik potřebně, jsem se nadechla. „Na to, jak jsem ráda, že tě tu mám u sebe.“

„Mmm.“ Jeho