POHLED VIVI.

Místnost znovu naplnilo ticho, hutné nevyřčenými slovy a citem. Nespouštěla jsem oči z Lyry, zatímco ona hleděla do prázdna a pevně svírala hůl ve své ruce. Nenáviděla jsem tu neviditelnou bariéru mezi námi, zformovanou z bolesti a nedorozumění, a přála si, aby už zmizela.

Srdce mi bušilo v hrudi, když jsem se snažila zklidnit dech a uvědomila si, že se Lyra ptala na mou přítomnost v