Lapu po dechu a vyskakuju z postele. Rozhlédnu se a vzpomenu si, že jsem v Audiině pokoji. Když se na ni podívám, vidím v její tváři úzkost. Vlezu si zpátky k ní a přitáhnu si ji k sobě, snažím se ji pomalu probudit. Slyším, jak se jí dech vyrovnává, když se začíná probírat. Cítím, jak ztuhne, a tak ji pustím. Skoro okamžitě se uvolní. „Promiň,“ šeptnu a přitáhnu si ji znovu k sobě. „To nic. Ale p