Jízda byla po většinu času tichá a každý z nás si v hlavě procházel svou roli. Když se podívám kolem, vím, že oni všichni na tomto plánu pracovali stejně tvrdě jako já. Ale kvůli tomu neodbytnému pocitu, že má Malachi něco za lubem, jsem se ho zeptal už asi po devítimilionté: „Taška? Na co potřebuješ tašku? Co v té tašce je?“ Jeho jediná odpověď je stejná jako už posledních dvě a půl hodiny: „Však