Vykulím se z postele a zamířím do koupelny s pocitem, jako bych měla tu nejhorší kocovinu v životě. Střelím pohledem po hodinách – fajn, pořád je brzy. Chci začít hned zrána. Seběhnu po zadním schodišti do kuchyně, popadnu hrnek kafe a muffin. Vyklouznu ven skoro bez povšimnutí. „Alfo, budete dnes zase obědvat ve své pracovně?“

„Jo, díky, Annie,“ zavolám přes rameno.

Vklouznu do pracovny, zavřu za