Převalím se a ignoruji klepání na dveře. Přetáhnu si tlustou deku přes hlavu. Nos mi vyplní vůně sladkého pečiva. Zvláštní.

Dveře se rozletí. „Sakra, ty hodláš prospat celý den? Jak často se nám podaří dostat se na víkend pryč od smečky?“ Místnost naplní sladký, silný hlas. Kdo to sakra je? Vystrčím hlavu a vidím drobnou světlovlasou dívku, jak stojí uprostřed malého pokoje s rukama v bok. „Cože?“