O rok později…

Stojím u velkého arkýřového okna ve své kanceláři a vidím velkou rudou šmouhu, jak se řítí ze zadního pole. Před malou chvílí se z hloubi panského sídla ozval hlasitý, zemí otřásající křik.

Zavrtím hlavou, otočím se a popadnu pohotovostní tašku, kterou mi svěřila paní Willow. „Jakmile Rowe začne rodit, pochybuji, že můj syn bude uvažovat jasně,“ uchechtla se tehdy, když mi ji předáv