„Oni jsou druhové!“ vykřikla Valeska. „Neber mi mého druha! Nemůžeš mi ho vzít!“ Slzy jí stékaly po tvářích.

Valeska se zhroutila v momentě, kdy vstoupili do ložnice. Naštěstí měla dost rozumu na to, aby to neudělala před tisíci lidmi venku, kteří by si očividně nenechali ujít příležitost udělat z toho téma pro své pomluvy u čaje.

Cassia se kousla do rtu, zaťala pěsti a sledovala, jak se Valeska k