„Cypriane,“ zavolala na něj Yvaine, stále zády k němu. „Uvařím i oběd, protože půjdu později na školu a vrátím se večer, dobře.“

„Ne,“ odpověděl Cyprian docela nevybíravě.

„Cože?“ Yvaine byla překvapená tak silným odmítnutím; otočila se a znovu spatřila ty krásné černé oči, tentokrát však jeho pohled opětovala.

„Ne,“ zopakoval Cyprian svou odpověď.

„Proč?“ Yvaine to nechápala.

„Máš domácí vězení.