"Prosím!" žadonila Cosima zoufale ze spaní. "Prosím, nesahej na mě!" šeptala, oči zavřené a celé tělo zmáčené v kaluži vlastního potu.

Házela sebou ze strany na stranu, zatímco jí z očí stékaly slzy a mizely v už tak mokrém polštáři.

"Pusť mě!" úpěnlivě prosila. "Prosím, někdo mi pomozte." Popotahovala, rty se jí chvěly a celá se silně třásla.

Valerio otevřel oči, když z druhé strany pokoje uslyše