„Kaelie, já... já jsem tvůj otec...“ vydechl Garrett a bezmocně drásal ocelový stisk kolem svého krku.

Zaplavila ho panika.

Bez ohledu na cokoli byl stále její otec. A nebyli tu sami – kolem byli lykani z jiných smeček. To jí nezáleželo na tom, co by lidé mohli říct?

Ale Kaelieniny oči se zbarvily do čistého stříbra a žhnuly hněvem Bílé vlčice. Její hlas klesl do hrdelního zavrčení. „Garrette, nik