Kaelie byla Killianovými slovy tak dojatá, že nemohla ani promluvit.

Každý krok, který udělal, byl pro ni; dokonce i budoucnost – tu už měl pro ni promyšlenou. Všechno, co dělal, mělo vždy sloužit jako záchranná síť, nikdy se to pro ni nemělo stát okovy.

Nemohla si pomoct, zaklonila hlavu a vtiskla polibek na jeho dokonale vyrýsovanou čelist.

„Pane Vandermere, proč jste na mě tak hodný?“ zeptala s