Celé odpoledne Kaelie zkoušela s kapelou Vale. Šestice si připadala, jako by se vrátili o pět let zpátky – do dob, kdy neměli nic, ale přesto si mohli užívat čistou radost ze společného hraní.

Až když se obloha setměla, Kaelie se konečně postavila a rozloučila se. „Už je pozdě. Mířím domů.“

„Kaelie, už je tak pozdě. Proč tu dneska v noci prostě nezůstaneš? Proč se vracet tak daleko zpátky?“ zeptal