Tobias sešel dolů, aby přivedl Alistaira nahoru.

"Dojdi mi pro sklenici vody," poručil Alistair hned, jak vstoupil, zjevně vyvedený z míry tím, jak sem spěchal, aniž by se stačil vůbec napít.

"Já to zařídím," nabídla se Kaelie a zvedla se.

"To není třeba. Tobias se o to postará."

Tobias protočil panenky.

Vážně?

Byl přece Alistairův vlastní učeň – neměl by s ním zacházet trochu lépe?

Přesto vstal a