Dante:

Už jen samotná váha těch slov nás uvrhla do stavu vědomostní euforie a jen jsme na sebe zírali s přihlouplými úšklebky. Tohle bylo daleko za hranicemi čehokoli, k čemu by se našich jednaosmdesát let života mohlo vzdáleně přiblížit, ale tady jsme stáli v černém závoji svého podvědomí a uvažovali o tom, že oni viděli stavbu Stonehenge.

„Jaké to bylo, myslím tím... stát u něčeho tak magického?