*Kravosův pohled*

Valerie se třese, když ji pokládám na postel, a spěchám jí přinést suché oblečení a ručník. Je katatonická, sedí na kraji a zírá z okna. Nevím, jak jí pomoct, jak ji utěšit, když jí kolem ramen obtočím měkký bílý ručník a třu jí s ním paže. Ani jednou nedá najevo, že vnímá můj dotek, nebo vůbec to, že jsem poblíž.

"Valerie," oslovím ji a snažím se ji probrat z toho těžkého šoku.