"Valerie?" osloví mě ustaraně Kravos. Věnuju mu ten nejlepší falešný úsměv, na jaký se zmůžu.

Vidím, že mi na to neskočil. Falešný úsměv nemohl skrýt bolest, která se plížila do mého srdce a postupně ho pohlcovala. Najednou se postaví, nakloní se a vtáhne mě do vřelého, uklidňujícího objetí.

Mé ruce instinktivně sjedou po jeho zádech, obejmou jeho ramena a můj stisk zesílí. Přehrávání matčiny smrt