*Kravos*

„Tohle se mi nelíbí,“ říká Valerie a přejíždí si jazykem po zubech, zatímco mě provrtává naštvaným pohledem.

„Máš o mě strach?“ dobírám si ji a ona si překříží paže na hrudi.

„Samozřejmě že mám! Nedělej, že to přes naše pouto necítíš,“ zavrčí.

Má pravdu. Cítím její strach a to, jak nechce, abych se od ní hnul na krok. To, jak by mě nejraději objala a udržela mě tady. Je to sakra rozkošné