Soren se o mě opírá, hlava se mu klátí, než jí trhne zpátky a zatřese s ní, jako by se snažil neomdlít. Tisknu se k němu všemi silami, které mám, a snažím se ho udržet vzpřímeného, zatímco se rozhlížím po někom, kdo by mi mohl pomoct.

„Ještě pár minut to vydrž,“ prosím ho a on se lehce uchechtne.

„Jsem v pořádku, zlatíčko. Jen vyčerpaný, potřebuju vodu. Už je to moc dlouho,“ řekne slabě.

„Mám tě v