„Jak se cítíš?“ zeptá se Reid a posadí se vedle mě, zatímco já už další zatracený den ležím na břiše a čekám na zelenou, abych se mohl pohnout. Nebýt toho, že si nedokážu sednout rovně, už ten samý den bych byl pryč, zpátky v naší smečce, kde jsme v bezpečí, kde je Valerie v bezpečí.

„Jako by se mi ten zatracenej drak snažil vypálit do těla díru,“ zamumlám, náladu mám každou minutou kyselejší.

„Vz