„Nebude to fungovat,“ ozve se unavený hlas zpoza mříží vedle mě. Zastavím se a tisknu k sobě špinavou košili, mé nadšení opadá a bere s sebou i endorfiny, které tlumily mou bolest.

„Proč by to nemělo fungovat?“ zeptám se, teď už tomu i trochu věřím.

„Berou nám všechno. Každý den to tu procházejí a berou nám cokoli, co není oblečení,“ zašeptá. „A teď už vědí, co jsi zač, takže ti možná ani nepřines