Ještě jednou se podívá do chodby, popadne mě za ruku těsně nad loktem a táhne mě dál. Po chvíli se vzduch ochladí a já mám pocit, jako by mi z hrudi spadl těžký kámen. Prudce se nadechnu, zavřu oči a vychutnávám si čerstvý chladný vzduch, který mi naplňuje plíce.

„Co ta dělá venku z klece?“ zeptá se někdo a já prudce otevřu oči. Před námi stojí Roxanne s rukama v bok a oči jí planou jako uhlíky v