Její hlas mi zní v hlavě, způsob, jakým rány dopadaly na její už tak zbídačené tělo, mi vysílá vražedné chvění po páteři. Žluč stoupá rychleji, než čekám, otočím hlavu na stranu a snažím se ji spolknout, vítám to pálení. Malá oběť za bolest, kterou trpí ona.

Můj lykan, který by měl řvát vztekem, se místo toho svíjí v agónii, rozhněvaný nejen její vzdáleností od nás, ale i volbou, která leží v naši