Pohled na Vanceovo odhodlání mi napovídal, že bez ohledu na mou odpověď si najde nějakou kličku, aby mohl zůstat. I když mě o ničem přesvědčovat nemusel. Bylo to zjevně to, co potřeboval, co musel udělat, a v tuhle chvíli to bylo silnější než jeho loajalita ke mně. Smutek je zvláštní věc. U každého člověka vypadá jinak.

„Vancei–“ začal jsem a odmlčel se, když zatáhl ramena dozadu, než mu zase kles