Je to už několik dní a s každým východem slunce přichází silnější a sebevědomější Valerie. Budí se před svítáním, sotva jí a pak už spěchá hrát si s vodou. Ne že bych byl zatrpklý.

Můžu ji držet v náručí, když celou noc pochrupuje, sledovat její dokonalou tvář, měřit každý její nádech a přidávat ho na seznam svých oblíbených věcí, které dělá. Ale cítím se osamělý. Je to jiné, když vám někdo chybí,