Nedívám se za sebe, když ji otočím a hrubě ji strčím vpřed. I bez svého lykana dokážu běžet, a to rychle. Zřídkakdy jsem ten, kdo ustupuje. Sakra, sotva se to stalo jednou nebo dvakrát, co si pamatuji, ale teď je k tomu vhodná doba jako nikdy jindy.

„Dělej,“ zavrčím na ni, když se na mě ohlédne přes rameno; pak se jí rozšíří oči a ona vyrazí do sprintu.

Moje nohy se pohybují v souladu s jejími, po