„Je v tom život,“ připomene mi Jaxen, jako by mi to nebylo fuk. Právě teď mě zajímá jen ten život, u jehož hrdla je špičatý klacek.

„Je mi to sakra jedno,“ procedím mezi zuby, zatímco mi ve vlasech pohrává jemný vánek a mlha se víří a přelévá přes pustinu jako cáry kouře.

Jaxenovi cuknou rty, stáhnou se do pochmurné linky, než přikývne a pustí Kravose. Udělá krok zpět a zvedne ruce na znamení kapi