„Vydrž, Reide,“ zamumlám a připlazím se k němu.

Jeho oči se od ní neodpoutají. Od toho groteskního pohledu na její tělo, které tam visí nabodnuté na větvích. Teprve když se pohnu do jeho zorného pole, zahlédnu v něm nějakou skutečnou emoci. Jeho prázdné oči pomalu zamrkají, když se na mě podívá, jako by vůbec netušil, kdo jsem.

„Zabij mě,“ vychrlí ze sebe a jeho slova mě zasáhnou jako rána do břic