Připadá mi to jako sen, ten způsob, jakým v naprostém tichu kráčíme k pódiu a topíme se v dusivém napětí, které mezi námi panuje. Ruce se mi potí a tep zrychluje, když stoupáme po schodech a on si mě otočí čelem k sobě. Xadner se usmívá, ale není to ten opravdový úsměv, který by říkal, že všechno bude v pořádku. Je napjatý a plný hněvu vyhrazeného speciálně pro mě.

Abych unikla jeho pohledu, podív