Někdo do mě strčí, což mě přiměje zasténat a s námahou otevřít těžká víčka. Trhnu sebou pryč od Kravosova obličeje, který je nepříjemně blízko, s otravným úšklebkem na rtech. Svraštím obočí, zamračím se na něj, natáhnu ruku a odstrčím mu obličej pryč.

„Žije,“ oznámí prázdné místnosti a já protočím panenky.

„Co chceš?“ zeptám se ho a on jen pokrčí rameny a dál se producíruje po pokoji.

„Copak se ch