Uběhly dva týdny od chvíle, co jsem se konečně vrátila z nemocnice, a celou tu dobu mě obskakují jako malé dítě – ani ne tak Deacon, jako spíš Teresa.

Oba se pro mě snažili dělat úplně všechno a odmítali mě nechat hnout prstem, což bylo sice milé, ale lezlo to na nervy.

Celý den jsem byla zavřená v pokoji, hlavně proto, že jsem se začetla do románu a ztratila pojem o čase.

S Deaconem to bylo skvěl