Dávno zapomenutá chuť bonbonu přinesla Claře pocit štěstí, skoro jako by babička byla zase přímo vedle ní.

Žít bylo instinktivní, ale smrt se už nezdála tak děsivá. Přinejmenším by se ve smrti znovu setkala se svou rodinou. I tak tu byl ale nádech lítosti; koneckonců jim kdysi slíbila, že udělá vše pro to, aby přežila.

Co se má stát, to se stane.

Clařin pohled na život a smrt byl tedy filozofický.