Rhea zaslechla vlčí zavytí.

Patřilo Echo – bylo tiché a žalostné.

Zhluboka se nadechla a nutila se zachovat klid.

Našli ho v doupěti.

Když Rhea dorazila, Ruger tiše ležel v mělké jámě, naprosto nehybný, jako by spal. Echo držela stráž po jeho boku.

Rhea plakala jen málokdy, ale slzy jí přesto vyhrkly.

Posadila se a vzala Rugera do náruče.

Jak moc si přála, aby se mohla vrátit do dne, kdy se poprvé