Už to tu bylo zase.

Lyra pohlédla na plačící ženu na zemi s výrazem, který byl nečitelnou maskou ledu, ačkoliv se jí pod povrchem vařila krev. Selene na ni svalovala vinu za něco, co neuděla. Znovu. Byla to hra vytažená přímo z její otřepané, ubohé příručky. Tehdy ve smečce Stříbrného ostří trpěla Lyra nekonečně mnoho kvůli Seleninu neúnavnému očerňování. Každý rozlitý pohár, každá ztracená cetka,