„Ááá... Wyatty! Moje... Moje dítě!“

Místností se rozléhal Lyřin ztěžklý dech a bolestné výkřiky.

Oči měla plné paniky, rukou svírala oteklé břicho tak pevně, že jí zbělely klouby.

„To bude dobré... Zlato, to bude dobré. Jsem tu s tebou,“ Wyatt ji pevně držel za ruku, s výrazem zoufalství vrytým ve tváři.

Jeho uklidňující hlas však k jejím uším nedoléhal.

Její mysl byla zastřená obavami a strachem.