Úhel pohledu: Viktor

"Králi, králi!"

Ronanův hlas mě pronásledoval chodbou, zoufalý a rozléhající se od chladných kamenných stěn sídla smečky. Nezpomalil jsem. Ani jsem nevzal na vědomí služebnictvo, které se tisklo k tapetám, jejich těla se třásla, když se hluboce klaněli a snažili se stát neviditelnými. Jejich strach byl jen tupým hučením v zadní části mé mysli, přehlušeným absolutním chaosem,