Pohled Viktora

„Králi! Králi!“

Zvedl jsem hlavu právě ve chvíli, kdy Ronan vtrhl do dveří. Oči mu jiskřily vzrušením, jak ke mně přispěchal a zastavil se jen pár centimetrů ode mě. Dech měl přerývaný a rukávem košile si otíral pot z čela.

Zamračil jsem se, můj pohled byl chladný a neohromený. Přestal jsem si v ruce pohrávat s mincí a mlčky jsem čekal, až promluví.

Navzdory sobě jsem v sobě pocítil