„Má paní, má paní…“

Zasténala jsem a víčka se mi zachvěla, když jsem mírně otočila hlavu na stranu a snažila se přinutit k bdělosti.

Jak poklepávání na mou ruku sílilo a tikot hodin byl hlasitější, znovu do mě narazila ta samá síla –

způsobila, že jsem prudce otevřela oči a trhnutím se posadila, přičemž jsem se se sténáním chytila za hruď.

Sakra.

Co to k čertu bylo…

Hruď… přímo mě nebolela, ale mě