Pohled Valerie

„Přestaň, Valerie! Tímhle Selinu jenom zabiješ!“

Otec mě strhl zpátky a já jsem při jeho slovech i výrazu v jeho tváři okamžitě ztuhla.

Nedíval se na mě se vztekem nebo frustrací; místo toho měl oči plné smutku.

A v příští vteřině se veškerý vztek a emoce, které se ve mně hromadily, rozplynuly. Vzduch jako by se zachvěl a napětí v místnosti zcela vyprchalo.

Otec si toho musel také v