Pohled Valerie

Ó. Moje. Bohyně.

Čelist mi málem spadla na zem, když jsem v šoku a nevěřícně zírala na Zareka a sledovala, jak se na ty dva muže pod sebou ležérně usmívá. Jeho póza byla tak uvolněná, že by si ho někdo mohl splést s lenochodem. Ale to nebyla ani ta nejšokující část – jistě, to, že seděl na stromě, bylo dost divné, ale co mě skutečně omráčilo, byl fakt, že tu byl celou tu dobu… a já