Po chvíli se Killian vrátil k Isadoře, která vypadala, že trpí.

„Jak se cítíš?“ Killianův hlas zněl bez emocí.

„Ne moc dobře, řekla byhc.“ Isadora předstírala, že má potíže se vůbec trochu posadit.

Killian jí nepomohl, řekl jí na rovinu: „Jdi domů.“

„Nemůžu jít teď domů, je mi zle.“ Isadora se cítila ukřivděná.

„Běž! Uvidíme se doma!“ Killianův tón byl vážný, tak vážný, že působil až zastrašují