Lo jen zírala na šek v Nicově ruce a nijak se neměla k tomu, aby si ho od něj vzala.

Nico svraštil obočí. „Co se děje, Lo? Tohle je dobrá věc. Posouváme se dál.“

Mátově přikývla. Uvnitř ní vířilo příliš mnoho emocí najednou. Její myšlenky byly ohlušující. „Ne, jsem nadšená. Vážně, jen mi to připadá až moc... skutečné, víš? Nemůžu uvěřit, že smlouva už vypršela!“

Hladil ji po zádech. „Čas letí, že?