Konečně se na cestě od brány objevilo auto. Averyin úsměv se rozšířil a zamávala na něj. Auto zastavilo před nimi a Averyin otec z něj vystoupil. Avery si nemohla pomoct. Rozběhla se k němu, vrhla se mu do náruče a pevně ho objala.

„Vítej, tati,“ řekla.

„Děkuju, Buráčku. Ukaž se mi,“ zasmál se a jemně se od ní odtáhl.

„Jen záříš,“ usmál se na ni.

„Děkuju, tati,“ řekla a prohlížela si ho. Vypadal u