[ Elara ]

Jakmile ta slova opustí tátova ústa, připadám si, jako by mi někdo na hlavu vylil roztavenou lávu. Jsem příliš otupělá na to, abych cokoliv z toho dokázala pochopit. Celé to působí jako noční můra a já si přeji, aby brzy skončila a já mohla žít v té nádherné realitě, kde mě můj manžel miluje.

„Prosím, řekni něco,“ žadoní táta.

Zamrkám a z očí se mi vykutálejí slzy, a pak si uvědomím, že