Kapitola desátá

•VIVIENNE•

Jak jsem pomalu otevřela oči, skrz závěsy proudily hřejivé sluneční paprsky a zalévaly pokoj jemnou září. Několikrát jsem zamrkala ve snaze setřást ze sebe zbytky spánku a trochu se zorientovat. Při pohledu na hodiny jsem nedokázala zadržet tiché vydechnutí — už bylo poledne.

„Páni, ten spánek jsem už asi fakt potřebovala,“ zamumlala jsem si pro sebe, protáhla paže nad