Kapitola devatenáctá

•VIVIENNE•

Už jsme v restauraci seděli pár minut a čekali v tichosti na číšníka. Najednou mě něco napadlo a na tváři se mi vykouzlil uličnický úsměv. Dívala jsem se na Seba, který seděl naproti mně a o mém plánu neměl ani ponětí. Vůbec netušil, co ho čeká.

„Proč na mě tak koukáš?“ zeptal se Sebastian a změřil si mě podezíravým pohledem.

„Další aktivita... Budeme ji dělat přímo