Kapitola dvacátá osmá

•VIVIENNE•

Pár hodin poté, co jsme se Sebastianem dojedli, jsme seděli v obývacím pokoji a nic nedělali. Sebastian seděl na pohovce naproti mně a pobrumlával si. Já ležela na druhém gauči a zírala do stropu, jako by se tam nahoře dělo něco zajímavého.

„Sakra, já se tak nudím,“ promluvila jsem a těžce si povzdychla.

„Já taky,“ odpověděl Sebastian.

„Na co máš chuť?“ zeptala jse