Kapitola třicátá pátá

•VIVIENNE•

Sebastian se na mě podíval a v očích mu hrál šibalský záblesk. Ztuhla jsem kvůli tomu, co řekl.

„Je řada na mně, abych tě přivedl k vrcholu, Vivienne.“ Těch deset slov mi neustále znělo v hlavě. Byla jsem příliš ohromená, než abych mu dokázala odpovědět. Hleděla jsem na něj, ale vlastně jsem ho nevnímala.

„Vivi? Jsi v pořádku?“ vyzvídal a mával mi rukou před obliče