Kapitola čtyřiačtyřicátá

•VIVIENNE•

Zatajil se mi dech, když jsem pohlédla na tu vysokou postavu stojící u vchodu do jídelny. Vidlička mi vypadla z ruky a s hlasitým cinknutím dopadla na talíř.

Co tady ta lidská zrůda dělala? Myslela jsem, že jsem mu unikla, že už ho nikdy v životě neuvidím, ale stál tu, s širokým úsměvem na rtech, a prohlížel si lidi u stolu. Mě si ještě nevšiml.

"Malachi! To je