Kapitola šedesát sedm

•VIVIENNE•

„Ahoj. Ty jsi Vivienne Thorneová?“ zeptal se hluboký, drsný hlas a já vzhlédla, přičemž jsem v šoku ztuhla.

Muž přede mnou stál sebevědomě, z jeho štíhlé postavy vyzařoval pocit síly a mrštnosti. Jeho ostře řezané rysy zdůrazňovala výrazná čelist, vystouplé lícní kosti a jasně zelené oči, z nichž sršela vřelost.

„Haló? Slyšíš mě?“ ozval se ten samý hlas znovu a já